Když válka, tak válka

LoTé

"Připravená?" zeptá se mě Drew, když vystoupíme z auta a já se zhluboka nadechnu. Ne! Nejsem! Absolutně! Mám chuť utéct a po zbytek života žít v lesích. Místo hysterického záchvatu, který ve mně právě probíhá, se ale na Drewa jenom usměju a kývnu. Co to dělááš?!? Řve každičký můj pór, když se ho chytám za ruku a nechám se vést k domu jeho mámy. 
Kývnutí na nabídku k sňatku už mi nepřipadá až tak dobrý nápad jako minulý týden na vrcholku kopce s romantickým výhledem. Už dávno jsem věděla, že mě Drewova maminka moc nemusí, nechápu co mě to napadlo!
"To bude dobrý, Bi!" Pokusí se mě Drew uklidnit. 
"Máma bude nadšená," řekne přesvědčeně a já nahodím další škrobený úsměv. Jo jasně, vezmu jí milovanýho synáčka už nadobro. Bude radostí skákat do stropu. Polknu znovu a když Drew zaklepe na dveře, stisknu jeho ruku pevněji a on mě k sobě s úsměvem přivine. Zrovna když mi dává pusu do vlasů, otevře Kristy dveře. Na sobě má montérky od hlíny a v ruce lopatu. 
"Ahoj zlatíčko!" pískne vysokým hláskem a Drewa k sobě navzdory špinavému oblečení přivine. Copak asi dělala, pohřbívala na zahradě mrtvoly sousedek, s kterými se nepohodla? Uchechtnu se své bujné fantazii, a tak na sebe přilákám plnou pozornost. Drew na mě kouká s láskou v očích ale v těch Kristyniných se mihne cosi zvláštního. Nenávist, zhnusení? Kdo ví...
"Beatrice!" vypískne Kristy znovu nadšeně, ale obě víme, jak je její nadšení falešné. Už když jsme tu byli poprvé, měla jsem pocit, že mi každou chvilku vyškrábe oči. I to jméno mi naschvál komolí.
"Bianco," opravím ji a nechám se obejmout. Mám strach, že se mě spíš pokusí uškrtit. Nepokusila, oddechnu si, když se odtáhne a ona nás pozve dál. 
"Nevěděla jsem, že jste pořád spolu," zašvitoří a zajde do kuchyně postavit na kafe. Jen protočím oči. Už to zase začíná. Kristy tohle říká při každé naší návštěvě a Drew to vždy bere jako vtip. I teď se zasmál. Nechápu.
"Jo mami, jsme pořád spolu." Potvrdí s úsměvem a přitáhne si mě k sobě. Tohle je jediné zadostiučinění, které proti ní mám. Drew mě miluje stejně jako ji. 
"A co vás sem přivedlo, že jste se po tak dlouhé době ukázali." Posadí se k nám ke stolu a nabídne Drewovi koláče. Jeho oblíbené, často mě prosí abych je udělala. A pak je vždycky srovnává s těmi od maminky. Otázka, které vítězí, je určitě zcela zbytečná. 
"No, máme pro tebe menší překvapení." Zatváří se Drew tajemně a toužebně se zadívá na koláče. Ví ale, že nejdřív musí dokončit myšlenku. Kristy mu do ní ale bez okolků skočí. 
"Čekáte miminko, že ano?" zatleská nadšeně a já se na ni zděšeně podívám.
"Říkala jsem si, že je Beatrice nějaká zakulacená, to už tu bude brzo že? Za pár měsíců budu mít vnouče!" mele jako kafemlejnek, dokud ji Drew se smíchem nezastaví. Přijde mu vtipný, že si jeho máma myslí, že jsem tlustá? 
"Ne mami, Bianca není těhotná," vyvrátí Kristyninu dedukci a obrátí se na mě, abych jeho tvrzení podpořila, ale já stále zkoumám svoje břicho. Je stále stejně ploché a pevné, vždyť jsme se s Drewem také poznali v posilovně. Kristy jen zkrátka ví, jak mě vyvést z míry.
"Aha, tak copak se stalo?" Zamrká nevinně ale jde na ní moc dobře vidět, jak je šťastná, že mě zesměšnila. 
"Budeme se brát!" oznámí jí Drew bez nějakých okolků a pak se šťastně natáhne pro koláč, po kterém celou tu dobu tak slintal. Tentokrát je ale Kristy vyvedená z míry. Nejdřív zbledne jako křída a pak se změní v obrovské rajče. Z očí se jí začnou hrnout slzy a celá se klepe jako osika. 
"Mami, co je?" zeptá se Drew vyděšeně, až zcela zapomene na svůj koláč. 
"Ale, ale... nic. Jsem ráda, že jste oba šťastní." Zavzlyká srdceryvně a já mám chuť se plácnout do čela. Hraje to vážně perfektně.
"Tak proč tak brečíš?" ptá se Drew dál a obejme ji. No bezvadný, vážně skvělý, super, já se na to vykašlu. 
"Když... teď už si založíte svou rodinu a... a já budu na druhé koleji... už za mnou nebudete vůbec jezdit... ale já to chápu, vážně..." Vzlyká dál, ale slzy už jí netečou. Proč taky, Drew jí objímá a do obličeje jí nevidí. Přede mnou si na nic hrát nemusí, to ví sama moc dobře. 
"Ale to přeci není pravda maminko," změkne Drew a otočí se na mě. "Že ne, Bianco?" hledá u mě podporu a já neochotně kývnu. 
"Ale je," jede si Kristy pořád svoji a dlouze popotáhne. Unikne mi otrávený obličej a Kristy se na mě zamračí. 
"Není." tvrdí dál Drew. "Víš co mami? Přestěhujeme se blíž k tobě. Co tomu říkáš Bi?" zeptá se mě zase, ale já vím, že do tohohle už nemá cenu zasahovat. Kristy tohle kolo vyhrála. 
"Vážně? To by bylo úžasný," popotáhne znovu Kristy, ale na tváři se jí objeví vítězoslavný úsměv, který hodí přímo na mě. Ok, pomyslím si. Když válka, tak válka.

Takže konečně slibovaná ffka na téma válka, ovšem opět z mého pohledu, takže trochu jinak :D Napadlo mě to hned co jsem dopsala On Top Of The World a řekla jsem si, že by to mohlo být docela fajn :) A myslím, že to ujde, nebo ne? :) Lajky a komenty co si o tom myslíte moc potěší. 

PS: Ano, já vím, že měl bejt frajer, ale teď furt přibývá jen on, je mi to trapný, tak to chci aspoň namixovat s něčím jiným. Bude zejtra, slibuju.

PPS: Fakt se móóóc omlouvám, že jsem z Drewovi maminky udělala takovou svini :D Byla to pro mě výzva, ona vypadá strašně roztomile, skoro ji nejde udělat zlou :D

PPPS: Jen tak mimochodem, jak moc bolí piercing do rtu nebo nosu a jak dlouho se hojí? Máma se mnou toto téma konečně vzdala! :D 

Mějte se krásně! :D

Peace and Love,

LoTé